Svátek má: Jitka

Politika

Velikost textu:

Jiří Kobza: Procenta vyhozená z okna

Jiří Kobza: Procenta vyhozená z okna

Aniž bych si sebeméně chtěl přisvojovat odbornou kompetenci politologů, přece jen si neodpustím krátké vyjádření k výsledkům letošních parlamentních voleb, píše v komentáři Jiří Kobza.

Jiří Kobza, poslanec (SPD)
19. října 2021 - 10:20

Co z nich plyne na první pohled? V Poslanecké sněmovně získají zřejmě převahu strany tzv. eurooptimistické. A to ať jsou verbálně programově nalevo, či napravo. Spojuje je to, že odezírají ze rtů eurokomisi, nebojují za větší nezávislost naší legislativy, ani za české národní zájmy obecně.

Dá se tedy předpokládat, že ze strany české reprezentace nyní vůči Bruselu a Berlínu nějaký čas neodejde ani jedna námitka či kritika. Potvrzuje to svým způsobem i vyjádření ODS, která nechce v příští vládě post ministra zahraničí, protože prý není důležitý, neboť vztahy s EU obstará premiér a na ostatním nesejde.

To je právě ten nejtragičtější omyl. Takto nahlížená zahraniční politika, tedy jen jako derivát postojů EU případně NATO, vrhá naši zemi do stavu naprosté (p)oddanosti, nikoli nepodobné té z časů RVHP a Varšavské smlouvy. Důsledkem může být mlčenlivý souhlas exekutivy s masovou imigrací, další angažmá našich vojáků v konfliktech, které jsou vedeny někým jiným pro jeho, nikoli naše zájmy atd.



A samozřejmě postupné poslušné zvedání výdajů na zbrojení do výše 2%, které po nás požaduje NATO. Nikdo se neptá, kde se ta 2% vezmou. Ze zdravotnictví? Sociální oblasti? Kultury? Výstavby dopravní infrastruktury? Nevíme. Ale optimismu máme mít na rozdávání.

Slyšeli jsme před volbami, že tzv. vlastenecké strany zbytečně tříští síly, jejich množství spíše roste a přivazují k sobě sice často malá a pro vstup do Sněmovny nedostačující, ale přece jen v celkovém součtu chybějící procenta. Je to projev jisté politické infantility. V politice je přece zásadní to, co je zapotřebí pro občany, ať už v oblasti vnitřní a vnější bezpečnosti, ale i v těch dalších výše uvedených.

Řada malých, a někdy víceméně na poslední chvíli ustavených stran by se nepochybně na nejdůležitějších věcech shodla. Přesto z nějakých, možná prestižních, důvodů vytáhly do boje samostatně. Typicky Trikolora (2,76%), Volný blok (1,33%), Švýcarská demokracie (0,31%) nebo Otevřeme ČR normálnímu životu (0,40%) a další.


Když sečtu (propadlé) hlasy všech voličů, kteří dali svůj hlas některé z (většinou nových) stran s deklarovanou vlasteneckou, euroskeptickou a konzervativní orientací a připočtu k nim hlasy odevzdané pro KSČM (což jsou ve své drtivé většině též hlasy proti výprodeji české státní suverenity a zcela jistě hlasy proti vládě „bruselské pětky“) s polovinou hlasů, které získalo hnutí Přísaha (což byly do velké míry hlasy někdejších voličů hnutí ANO a SPD hledajících z různých důvodů novou alternativu, a tudíž opět hlasy „protibruselské“) a polovinou hlasů, které obdržela ČSSD (protože i tuto formaci stále volí v nemalém množství lidé konzervativně sociálního a řekněme „zemanovského“ zaměření), dojdu k číslu 734 943, což představuje 13,67%  ze všech letos odevzdaných platných voličských hlasů.

Dle propočtu, který jsem po jednotlivých volebních krajících s kolegy provedl, platí, že pokud by alespoň polovinu z takto propadlých hlasů dostalo např. hnutí SPD, disponovalo by v nové Sněmovně 39 mandáty -  a společně s hnutím ANO pak   většinou 103 mandátů. Mnohé by mohlo být jinak…

V politice, stejně jako v praktickém životě však neplatí slůvko kdyby. Nicméně povolební vývoj se mohl ubírat jiným směrem i v případě, kdyby se alespoň ty malé subjekty, které deklarují jako své hlavní cíle ochranu českých národních zájmů a tradičních hodnot proti útokům globalismu a Evropské unie sjednotily do jednoho volebního bloku. Neřkuli, kdyby takový blok určitým způsobem participoval na podpoře kandidátky  dnes skutečně jediné relevantní eurorealistické parlamentní strany -  SPD.

Dnes to snad vidí každý střízlivě a pragmaticky politicky uvažující člověk. Bohužel, ti, co to měli vidět (a vědět) mnohem dříve, to neviděli, anebo spíše vidět nechtěli. V následujících čtyřech letech nás tento jejich politický avanturismus může vyjít sakra draho! končí komentář Jiří Kobza.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)