Svátek má: Vendelín

Politika

Velikost textu:

Zdeněk Zbořil: Něco o bouřlivých zářijových dnech

Zdeněk Zbořil: Něco o bouřlivých zářijových dnech

<< NĚCO Z HISTORIE >> V našem historickém okénku bychom si mohli připomenout bouřlivé dny konce září 1938.

Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz
22. září 2021 - 03:20

Co nám k tomu řeknete pane Zbořile?

„Myslím si, že jim především dominuje,  ať už v historických úvahách nebo v politických diskusích, dokonce i ve filmovém zpracování, vyhlášení všeobecné mobilizace v září 1938,  které se považuje za velký spontánní čin a reakci obyvatel Československé republiky, bez ohledu na různé názory, dokonce i německy mluvících občanů české části republiky a některých lidí na Slovensku.


Ale samozřejmě se této události dostává politické interpretace a mluví se o zklamání důvěry české vlády v prezidenta Beneše a jeho reakci na tento heroický čin. Je to zároveň doprovázeno i hledáním jakési politické reality. Nezapomeňme, že na těch bouřlivých demonstracích na podporu republiky vystupují nejenom komunisté, do té doby velcí kritici Benešova politického jednání, ale také bývalí legionáři a třeba i pozdější superkolaborant s protektorátním režimem Emanuel Moravec,“ říká Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

Mobilizace, demobilizace, Mnichov, 15.březen…

„Po vyhlášení mobilizace následuje demobilizace, která je reakcí na Mnichovské dohody a rodí se tady koncepce jednak Obrany národa, ozbrojeného odboje, buď domácího nebo zahraničního, proti případnému napadení zbytku Československa německou armádou. K tomu skutečně dojde 15. března 1939. Ale také jsou tady ex-post úvahy na „legální“ odboj nebo chování se české vlády, která se musí vyrovnat s velkou politickoekonomickou změnou, kterou je odtržení pohraničních oblastí Československa,  hrozbou rozpadu Československa, ke kterému pak dojde skutečně po vyhlášení Slovenského štátu, ale také s různými názory, které mají lidé dost často ve vojenských uniformách, kteří chtějí spolupracovat i s politickými stranami různého typu a vytvářet nějakou variantu protivenství k novým poměrům.

To není náhlá operace, není to náhlé rozhodnutí, ale objevují se lidé, kteří se snaží zalíbit německému a nacistickému nebezpečí a „přežít“ tím, že se z nich stávají bojovní antisemité. Někteří dokonce z různých důvodů atakují své židovské spoluobčany, a do té doby velcí přátelé nebo lidi, kteří se hlásili k masarykovskému odkazu republiky, najednou vytvářejí nové a nové bariéry, někdy motivované osobním materiálním prospěchem, což potom vede po 15 březnu k programové kolaboraci s protektorátním režimem. Takže toto období je i dnes zajímavé tím, že nedochází ke katarzi,  ale ke změně chování lidí v Československu, kteří,  jistě i z bezradnosti,  hledají cestu, jak se s novými poměry, které znamenají také výrazné omezení ústavních zvyklostí a ústavního pořádku, jak se s těmito poměry vyrovnat,“ dodává Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

Ten nedávno dokonce diskutovaný a soudně projednávaný případ Ferdinanda Peroutky, a všechny jeho souvislosti, jsou jen jedním z podobných příkladů. A to nemluvíme o spontánně „arizovaných židovských majetcích“, některých podivně restituovaných ve prospěch bývalých „arizátorů“ nebo jejich potomků po listopadu 1989.

Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz.



(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)